Procházka sněhovou krajinou

Darsík vypráví o skvěle prožité sobotě 21.2.2009

 Venku bylo docela pěkně, plno sněhu, tak jsme vyrazili na procházku. Měl jsem velkou radost, protože sníh já mám moc rád a na procházkách bych byl pořád. Celou cestu jsem poctivě podpisoval každý roh, to aby psí kamarádi věděli, že jsem tu byl. Když jsme byli z dosahu silnice, panička nás oba pustila navolno. To bylo žůžo. Hned jsme se s Kubíkem začali honit a běhali jsme jak šílení. Panička nás občas přivolávala a mi se k ní hned hrnuli a závodili, kdo u ní bude drív. Vítěz dostal jako první piškotek a druhý dostal samozřejmě taky piškotek.

Náhle se ale na poli objevili nějací lidé s prkýnky na nohou. Co tady dělají, nechtějí nám náhodou ublížit? No, raději jsem to nenechal náhodou a šel jsem je varovat. Štěkal jsem na ně a běžel jsem k nim. Oni se jen chechtali a jeli dál. Tak jsem je asi vyděsil a raději se vzdálili. Svůj úkol jsem splnil. Panička na mě volala, ať už toho nechám a příjdu. Tak jsem rychle spěchal k ní. dostal jsem piškotku, zato že jsem přišel. Kuba se jen na všechno nevěřícně díval.

Co to tam je ?   To budu muset prověřit   Co tam ten Darsík blbne? 

Když jsme přišli domů, šli jsme oba do vany. Panička nás pečlivě zbavila sněhových kuliček. Kuba si pak šel hned lehnout do pelíšku. I panička si šla lehnout. Já měl ale ještě plno energie a chtěl si hrát. po chvíli jsem se šel taky k paničce zachumlat.

 pojďte si hrát Tak nikdo si se mnou nebude hrát? Tak já si jdu lehnout