LVT Svojanov 2009

V období 19.7. - 26.7. 2009 jsme se s našimi třemi pejsky vydali na LVT do Svojanova. Moc jsme se tam všichni těšili a nemohli jsme se už dočkat, až tam konečně budeme. V neděli v dopoledních hodinách jsme konečně vyrazili vláčkem směr Svojanov. V Zábřehu jsme přestoupili na autobus který nás dopravil do Maletína a od tama jsme museli jít kus cesty pěšky. naštěstí bylo pěkné počasí, takže se to dalo zvládnout a za chvilku jsme už byli ve Svojanově. Tam jsme si vybrali chatičku s krásným výhledem do lesa. Pejsci se mezitím už začali seznamovat s ostatními psími spolutáborníky. hlavně darsík byl celý bezsebe radostí a stále za nějakým pejskem dolízal a vyzíval ho ke hraní. Kubík a Vilík byli sice v seznamování opatrnější, ale za chvilku se otrkali. Velice mile mě překvapilo hlavně Kubíkovo chování. Chodil po táboře se zvednutým ocáskem a vůbec nejevil známky strachu jak je u něho zvykem. Nejspíš mu soužití s Darsíkem a Vilíkem dodalo na sebevědomí a cítil se s nima v bezpečí.

Večer jsem pejsky přihlásila na jednotlivé výcvikové hodiny. Darsíka do vystavování, Kubíka do agility začátečníků a Vilíka taky do agility začátečníku a školky pro štěňátka. Potom jsme šli všichni spinkat, protože jsme toho za ten den měli přece jen dost. Mamka spala na vrchní palandě a já dole aby se ke mě psi mohli dostat. Část noci spali všichni tři nasáčkovaní u mě na posteli. Potom si Kuba přehopsl na volnou postel a Darsík šel do svého pelíšku. Vilík zůstal jako jediný stálým obyvatelem mojí postele.

Po snídani měli od 8:45 do 9:30 hod. každý den Kubík a Vilík agility. V naší skupině byli téměř všichni, kteří vyděli agi úplně poprvé. Všem to ovšem pěkně šlo a bylo vydět jak se nejen páníčkové ale i pejskové snaží. Každý to bral jako zábavu. A tak to má být. Úplně jsem koukala jak Kubíka skákání baví. Ale více než skákání ho bavilo áčko a kladina. Ve výškách je prostě jak doma. Vilíček měl zase ze všeho nejraději tunel, ale za ten týden si vyzkoušel i kladinu a áčko. Áčko měl ze začátku hodně snížené. na konci týdne si ale vyskoušel i trochu zvedlé a vůbec mu to nedělalo problém. Já jsem hlavně kontrolovala, aby měl seběhlé zóny a to mu zatím šlo. I na kladině byl jak doma. Jeden den si vyzkoušel i slalom. Skočky většinou zkákal složené, ale ke konci týdne jsme mu je dali trochu nahorů. Vilík to skočil jakoby nic. Prostě se asi narodil s pružinkama místo nožiček. Pak jsme mu to pro jistotu zase snížili, ale bylo vydět, že mu ty tyčky chybí. On se prostě narodil ke skákání.

Po agility měl Vilíček od 10:00 do 10:30 hod. školku pro štěňátka, kde se seznamoval s jinými pejsky a lidmi.Školku vedla Libuška Brychtová, která měla ohromnou trpělivost a dokázala všechny nabýt pozitivní energií. Vilíkovi lidičky zas tak nevadili, ale pejsků se docela bál. Za tu dobu co jsme byli na táboře si ale trošičku zvykl. chtělo by to tam být ještě déle ale to bohužel nejde. Ve školičce bylo plno štěňátek ať už číňánků, či čivav a dokonce i jedna borderka. Štěnda se tam seznamovala i s nejrůznějšími předměty a některá zkoušela jít poprvé na vodítku. Bylo krásné vydět ty prcky pohromadě.

Od 11:00 do 11:30 jsem chodila s Darsíkem na vystavování k Libušce Brychtové. Za tu dobu co jsme k ní chodili, jsme se naučili spoustu užitečných věcí a navíc jsme se ještě byvili, při vypravění, které nám Libuška vykládala. Dokázala každému poradit a potpořit ho. Takhle kdyby probíhali i výstavy, to by bylo super. Naučili jsme se, jak zprávně pejskovy nasadit výstavní vodítko aby jsme pejska co nejlépe prezentovali, tři obraty (výstavní, vnější a vnitřní), chůzi tam a zpět ve dvojicích, trojúhelník a postoj na stole. Na stole se Darsovi moc nelíbylo ale jinak mu všechno šlo náramě a byl opravdu šikovný. Na place kde probýhal trénink vystavování nás bylo opravdu plno ale všechni pejskové i páníčci si s tím poradili.

Po obědě jsme měli volno až do 16:30 kdy probíhala další třičtvrtě hodinka agility. Ale když bylo teplo tak jsme tam byli třeba jen deset minut. K večeru jsme chodili na procházky do blízkého okolí Svojanova. Pejskům se tam moc líbylo a všichni tam po loukách lítali jak zplašení. Vilíček tam mimo jiné poprvé vyděl koně a ovečky a se zaujetím tato podivná zvířata sledoval a posléze na něraději pro jistotu i zaštěkal. Bylo tam opravdu nádherně.

Vedle naší chatky byli majitelé jedné nádherné nahulky Aminky (Bayles Nezkrotná Markýza). Ta se přímo zamilovala do našeho vilíka a stále za ním lezla a to i k nám do chatky. Vilík se jí nejdříve bál, ale pak se otrkal a lítal s mí po louce jak smyslů zbavený. Vypadali vedle sebe opravdu nádherně, protože Aminka byla téměř stejná jak Vilíček. Darsík se taky snažil získat její pozornost ale ona měla oči jen pro Vilíka a tak si šel hrád z jejím kamarádem Arčíkem (Baltazar od jihlavské brány). Ten si s ním rád dováděl a taky k nám občas zavítal do chatky.

i s Aminkou (úplně nalevo)

Druzí sousedé měli krásné peruánské naháče. Tihle peruáni velice krásně běhali coursing a byl opravdu nádherný pohled na dva běžící a perfektně spolupracující psy kteří se honí za střapečkem. S Darsou jsem coursing taky chtěla vyzkoušet, ale on měl plnou hlavu psů kolem a na nějaké běhání za střapečkem neměl myšlenky. Vilík by si to chtěl taky zkusit ale nechtěla jsem ho přepínat i když nejevil známky únavy. přece jen je to ještě pětiměsíční štěně a jak ho znám, nebyl by od střapečku k utržení. tak si to vyzkouší příští rok.

Do Vilíka se kromě Ejminky zamiloval i čivaváček Benji. Vždycky když ho uviděl začal vydávat legrační zvuky připomínající delfína a běžel k němu. Pak si Vilíka před každým hlídal a nechtěl k němu nikoho pustit. byl to opravdu legrační pohled. Benjik trénoval agility před náma a když jsme tam přišli dřív a on Vilíka zpatřil, kašlal na běhání a letěl k Vildovi. No jo, láska dělá divi, a Benjikovi vůbec nevadilo že je vilík taky kluk.

V pátek v 19 hod. probíhala táborová výstava. Nejdříve nastoupili štěňátka, kde byl i Vilík. Štěnda si zkoušela chodit v kruhu a pak byla vypuštěna na volno a svým páníkem přivolána. Vilík měl s tolika pejsků ještě stále strach a proto když jsem ho pustila šupajdil ssi sednout do obecenstva a způsobně sledoval dění uvnitř kruhu. Když jsem ho zavolala, tak na mě tak koukl ža tady mezi lidičkama je mu přece jen lépe, ale nakonec teda šel. Pak proběhlo vyhlášení a k mému údivu dostal Vilík třetí cenu. Libuška mu jí dala hlavně proto, že se celou dobu snažil zbavit strachu z pejsků a byli na něm vydět pokroky, i když malé. Tak dostal piškotky pro pejsky a masovku. Po štěňátkách nastoupili do výstavního kruhu peruáni, poté ostatní pejsci kromě číňanů. na konec byli čínští chocholatí pejsci. Z každé zkupiny kromě štěňat nastoupil na BIS(best in show) výtězný pejsek a z nich se vybíral výtez celé výstavy. Výtězný peruánek ovšem již odešel a tak zbyli pouze dva pejsci. Z celé výstavy vyhrála nahulka Ejminka. byla opravdu perfektní a byl na ní v postoji i v klusu nádherný pohled.

V sobotu proběhly táborové závody v agility. Zrovna ten den se udělalo docela škaredě a z přestávkami pršelo. Jako první jsem s Vilíkem dělala jump. Proběhl ho čistě bez jediné chybičky a zaváhání s druhým nejlepším časem. Po dokončení jumpingu se ale spustil docela slušný déšť a já si říkala že to už nemá cenu, že Vilík v takovém počasí fakt běhat nebude. ještěže bylo agility štěňat až na konci a v tu dobu zrovna přestávalo pršet. Agility pro štěňátka bylo taky lehoučké, složené se skoček tunelu áčka a kladiny. Vilík se ze začátku pěkně rozběhl, krásně naběhl na kladinu a i zóny pěkně seběhl vběhl do tunelu, pak skočil dvě skočky, ale pak už měl promočené nožky a tak se na chvíli zastavil aby se otřepal a pak teprve skočil další skočku, krásně naběhl na áčko seběhl zónu a skočil poslední skočku. Protože se v běhu zastavil tak stratil nějaký čas a tak byl na pátém místě. Ale to nevadí, zaběhl to opravdu pěkně bez jediné chyby. V celkovém hodnocení byl na čtvrtém místě s deseti štěňat. na to že bylo vylíkovi necelých pět měsíců a byl druhé nejmladší štěňě byl výborný. Většinou tam byli už osmi měsíční štěnda.

V neděli ještě probíhal memoriál Grema Modrý květ v agility a coursingu. toho jsme se bohužel nezúčastnili, protože jsme se museli dostat domů a autobus nám jel dřív, než by závody zkončili. Ale to nevadí. I tak to byl bezva týden na který budu dlouho vzpomínat. Všem pejskům se tu moc líbylo a ani jednomu se odsud nechtělo. Já bych tam taky zůstala déle, protože tam bylo ještě zpoustu míst k navštívení. Takový klid a krásná příroda, to už jsem dlouho nezažíla. I instruktoři na táboře byli zkvělí a měli se všemi ohromnou trpělivost. A vlastně všichni kdo byli na táboře byli báječní a po celou dobu vládla veselá nálada. A tolik číňánků, kolik bylo tam, jsem pohromadě opravdu neviděla.

Domů jsme dojeli všichni s báječnýma zážitkama a novýma zkušenostma. Už teď se těším na příští rok. Už abych byla zase v tak pěkném prostřědí plném milých lidí a super pejsků. Tak v roce 2010 ve Svojanově AHOJ :)