Procházka rozkvetlou loukou

  Vilík vypráví jak jsme se vydali dne 10.7.2009 na procházku na rozkvetlou louku

Venku sice nesvítilo sluníčko, ale mi jsme byli celí nedočkaví někam vyrazil na průzkum. Lítali jsme po domě jak smyslů zbavení a stále jsme pokukovali po paničce, jestli si všimne jak jsme nažhavení někam vyrazit. Kuba nám sice moc nepomáhal, spíše na nás nechápavě koukal a dál se válel v peřině. Jakmile ale spatřil, že se panička obléká a sahá po našich vodítcích, už bylo rázem po lenošení a zamířil jak střela ke dveřím. Panička nám téměř nemohla nasadit vodítka, jak jsme se těšili na procházku. Říkala, že vypadáme jak kdybychom týden nikde nebyli. No, jenže mi tak rádi chodíme ven. Je tam spousta nových psích vzkazů a jiných zajímavůstek.

Tentokrát jsem zamířili k Odře. Tam já to mám děsně rád. Jakmile nám panička odepla vodítka, šupajdili jsme jak kdyby nám za tlapkama hořelo. Hned jsem očichával jeden trs trávy za druhým lítal jsem po louce jak splašený. Darsa se ke mně občas přidal a lítal se mnou. Kubík ten si šel svým tempem, vše pořádně označkoval, aby všichni věděli, že tady prošla nahato-chlupatá smečka. I Darsím si značkoval cestu, kterou jsme šli a tak jsem nechtěl být pozadu a taky jsem jeden trs travičky pokropil. Byla to docela legrace, asi to budu taky provozovat.

 Tráva na louce byla docela vysoká a byla v ní vyšlapaná cestička. Mě se ale pořád nechtělo jít vyšlapanou cestou a tak jsem si klestil cestu vlastní. Dalo to sice zabrat a pořádně jsem se naskákal ale byla to náramná psina. To brodění travinami se mi začalo moc líbit a radostí jsem zešílel. Panička jen kulila oči a Darsím s Kubíkem taky. Lítal jsem od jednoho k druhému, přeskakoval Darsíka a dělal prudké otočky. No prostě jsem si to užíval.

 Cestou jsme podkali i nějaký ohořelý kruh, prý ohniště a všichni, tedy kromě paničky, jsme ho pořádně prozkoumávali.

Na louce se mi moc líbilo. Bylo tam tolik zajímavých kytiček. S Kubíkem jsme je začali ochutnávat a musím říct, že některé byli opravdu dobroučké. Nakonec se začal pást i Darsím. Když jsme se dosyta nadlábly, šli jsme zase domů. Moc se nám sice nechtělo, ale zase tu určitě brzy půjdem.

Vilíček