Kubík

Kubíček se stal mým prvním vytouženým pejskem. Když jsem se dozvěděla, že budu mít opravdu svého pejska byla jsem moc šťastná. Kubík se narodil v Ostravě jedné rádoby chovatelce 23.9. 2000. Kubíčkova maminka byla maltézačka a tatínek čivava. Jeho tatínek byl hodně ustrašený a Kuba tu jeho bojácnost zdědil. Jeho chovatelka mu velkou péči nedala. Nebyl zvyklí na lidi všeho se bál. Jediné čemu byl naučený byla čistota, ale Kubík má od přírody sklony k čistotnosti, takže se to příliš učit nemusel. Když jsme si pro něj přijeli, nebyl ani naočkovaný ani odčervený. Nevím, zda bych si dnes takové štěně vzala, ale tehdy nepřipadalo v úvahu odjed bez něho.

Povaha

Kubíček je velmi citlivý pejsek. Velmi těžce nese sebemenší zvýšení hlasu. Toho jsme taky využívaly, když udělal nějakou neplechu. Stačilo jen ukázat hlasem jak moc nás zklamal a on se hned šel udobřovat. Nějaké přísnější proztředky nepřipadaly v úvahu. Nemá prostě rád když se na něj někdo zlobí a já se na něj ani zlobyt nemůžu a vlastně ani nemám důvod. Zato tulení a mazlení to je jeho. Takové drbání bříška, to je ta pravá slast, kterou by si dal každou chvíli líbit. Má také rád dávání pusinek.V tom je Kuba vyloženě expert. Chodit s Kubou na procházku je trochu horší. Hlavně to byl problém když byl ještě malý, teď už se to pomalu zpravylo. Je totiž dost ustrašený a jakmile spatří nějakého pejska, maže domů. Nejvíce mu uškodilo, když byl ještě malý a na procházce ho začal honit cizí německý ovčák. Kuba z něho měl šoky a utekl domů. Teď co jsme si pořídili další pejsky se už uklidnil a cítí se bezpečněji. Přece jen už jsme větší smečka. Kuba je také velký milovník lovu ptáčků. Už dvakrát zakousl spadlé ptáče a potajnu ho někde žvíkal. A jako snad každý pes se moc rád válí v čemkoli ,,přírodním´´, hlavně aby to bylo co nejvíce aromatické. Nedá si ujíd žádnou vyschlou žížalu čí žábu. To je pak parfém. Kuba je ale jinak opravdu moc hodný pejsek. Vždycky mě dokáže rozveselit a vím, že v něm vždycky najdu přítele. Za nic nasvěte bych ho nevyměnila a to vlastně žádného mého pejska.

Mimo jiné je Kubík vášnivý fotbalista. Jednou o prázdninách jsme mu jen tak z legrace hodili míč a on si s ním hned zapáleně začal hrát. Nikdo ho to přitom neučil, byl to talent od přírody. a te´d jakmile mu někdo hodí jeho červený míč, rozzáří se mu očka a už si to metelí s míčem před sebou. Je nádhera pozorovat jak s ním Kuba kličkuje, pinká o hlavu. Umí si ho i vyndat, když mu někte zapadne do rohu. Vždycky mu musím po nějaké době míč sebrat, protože Kuba by se sním uhonil. Nikdy prostě neví kdy už by měl přestat.